I na svobodnou matku čeká vysněný princ

Dnes jsem narazila na diskusi matek, které zůstaly samy s dětmi. Muž je opustil, nebo si nerozuměli, nebo odešla matka v domnění, že bez blba si poradí lépe než s blbem. Konečně jsem narazila na sortu lidí, ke které mám za poslední rok asi nejblíže, neboť jsem sama ve stavu „svobodné“ matky. Cítila jsem se být jim blízko jen do momentu, kdy jsem četla nadpis diskuse: „Vztahy svobodných matek.“

Singl matky zbytečně bojují za to být singl

Pak jsem si přišla jak ve válečné zóně, kde single matky bojovaly za to být single, než být s blbcem – jako by snad všichni chlapi světa byli úplní blbci, a zadané matky bojovaly za uchování rodiny i za cenu blbců. Vůbec jsem si nepřipadala jak u bláznů.

Když jsem potichu opouštěla válečnou zónu bez vážnějších zranení, narazila jsem na článek, který rozdával 5 rad, jak úspěšně sbalit chlapa jakožto svobodná matka. Krom toho, že si mám sehnat hlídání a jít na pořádnej večírek, kde se jistě zamiluju do toho pravého pod vlivem jednoho panáka malibu a on do mě pod vlivem flašky whiskey, jsem se taky dozvěděla, že se chlapi obecně bojí žen, které jsou nezávislé a až moc samostnané. Prý mám být spíš za takovou tu chudinku, co potřebuje opatrovat.

Svobodné matky, váš princ je za rohem, nezoufejte!

Dobrý no. Jinými slovy se musím zase dostat do stavu trosky, popřípadě jít na E55, protože kolem jistě pojede obdoba Richerda Gerea, který by mě zachránil.

Takže svobodné matky a single ženy, nevěšte hlavy. Vlastně věšte hlavy, váš princ je za rohem, chtíc vás zachránit.

PS: Radši si ale pod sebe dejte opěrnou židli. To pro případ, že by se zasekl v koloně nebo se mu protáhla pracovní porada.