Jedna jistá česká skupina zpívá ve své písni: „Vážené dámy, jak je to s vámi, dovolte otázku. Vážené dámy, jak je to s vámi, věříte ještě na lásku?“ Refrén pak pokračuje: „Jaký, jaký, jaký, jaký máme být, poraďte mi.“ Je až úsměvné, že nikdo z nás, jak ženy tak ani muži, nedokážeme přesně odpovědět, jaký má být náš protějšek. Jaký ale nemá být, to víme hned. Hned se z našich úst line „No to ne, v žádném případě, takového muže nechci.“ Jak je možné, že se zaobíráme více tím, jaká by naše polovička neměla být, než tím, jaká by měla být?
Nedávno se mě jistý mladý muž ptal, jakého hledám partnera. Na chvíli jsem se zastavila v tom našem uspěchaném koloběhu života a zeptala se sama sebe „Jakého hledáš partnera, Péťo?“ Na mysli mi hned vyskočila první „povrchní“ myšlenka, která ale podle mého názoru povrchní není. Samozřejmě, že hledám hezkého partnera. Vždyť přeci člověk sexuální přitažlivost potřebuje ze svých přirozených vrozených pudů. A pak? Pak jsem jen hlesla a odpověděla jsem, že chci partnera, kterému budu moci důvěřovat a budeme mě brát jako rovnocennou bytost.
Pánové, chlapci, ale hlavně vy, co nejste zdrženliví, ve svých bujných představách, nepište nám na všemožných sociálních sítích, že vašim jediným cílem je nás dostat „na kolena“, a to myslím doslova. Garantuju vám jedno, pokud ženě či holce napíšete, že toužíte po tom, aby na vás plivala, či snad, že pozřete svoje vlastní sperma, budete mít jedinou jistotu, a to, že se vám neozve a posléze to probere se svými kamarádkami. O to opravdu stojíte?
V písni se zpívá a prosí o radu, jaký má muž být? Pánové, i přes veškeré evoluční procesy a emancipaci, žena chce jediné, a to lásku. Dnešní doba jakoby odsuzovala klasické techniky pro vyjádření líbivosti. Komplimenty jsou přežitkem a gentlemani již nejsou v módě. Žena, která půjde na večeři s jistým mladým mužem, který ji pomůže sundat kabát, posune židli ke stolu, bude se jí celý večer věnovat, bude jí poslouchat a sem tam prohodí nějakou lichotku, má vyhráno. A ne, nemyslím to tak, že se jí dostane do kalhotek, ale tak, že mu bude věřit a okouzlí ji. Pokud se ženě zadíváte do očí a řeknete, že je má překrásné, tak vám mohu slíbit, že se jí podlomí kolena a její úsměv nebude hraný. My totiž na LÁSKU věříme a toužíme po ni.
Nicméně někteří muži si osvojili využívat tuto techniku, právě z důvodů, aby ošálili ženiny smysly a dostali ji tam, kam chtějí oni. Dnešní doba je poněkud zvrácenější, a uznávám, že to tak občas chodí: večeře a pozornost za sex. To už ale záleží na každé ženě samostatné, jak naloží s možnou „odměnou“ pro muže. My naivní, zůstáváme v pohádkách.
Petra Nosková