Jak zvládnout odmítnutí?

Téměř každý se ve vztahu setkal s neopětovanými city nebo se dostal do fáze, kdy chtěl partnerský vztah dál rozvíjet, ale jeho láska to viděla jinak. Odmítnutí od člověka, který je pro nás vším, je obrovskou ránou pro náš emoční svět. Jak takovou ránu ustát, vyhrabat se z toho a najít sílu začít znovu, je dalším tématem našeho Vztahového průvodce.

 

Pokud se setkáme se zklamáním z odmítnutí potřebujeme začít uzdravovat základy, na kterých stavíme svůj postoj k životu. Potřebujeme tzv. opečovat sami sebe. Do jisté míry se dá říci, že si můžeme dovolit v takovou chvíli myslet hlavně na sebe. Možná nás napadne, že objektivně se nám neděje nic tak hrozného, jsme zdraví, máme milující rodinu, kamarády, dobrou práci, přesto máme dojem, že se nám srdce rozpadá na kousky. V takovou chvíli nám pomůže přijetí našeho (možná subjektivního) pocitu neštěstí od někoho nám blízkého. Tzv. legitimizace neboli vyjádření toho, že na všechny naše aktuální pocity máme v tuto chvíli nárok, je jedním z léků, které nám na začátku velmi pomůžou. Jedním z nástrojů této legitimizace může být objetí od kamaráda či kamarádky, sourozence nebo kohokoliv pro nás důležitého. Nenahradí nám to pocity chované vůči naší lásce, ale ukáže nám to pevné body  v našem životě. O takovou pomoc je také potřeba si říct, sdílet své pocity s někým, kdo nás obejme, ať už doslova nebo symbolicky, emočně. S někým, kdo naše pocity přijme a zároveň nebude vyvíjet tlak na změnu, nebude nám říkat, co máme nebo nemáme dělat. Pokud najdeme sílu své trápení s někým sdílet, můžeme tak najít pevný bod tam, kde bychom ho třeba ani nečekali. 

 

Dalším krokem po přijetí od našeho okolí je přijmout také sám sebe. Přijmout sám sebe v nepříjemné situaci se vším, co prožívám, mnohdy také není jednoduchý úkol. Zda dovolím, aby mě pocity ovládaly na dlouhou dobu, budu je odmítat a nepostarám se o sebe, mi chuť do života, naději ani pocit stability nepřinese ani po dlouhé době. Navazovat vztahy k sobě samému je základem pro schopnost být sobě oporou, útěchou i přítelem zároveň.

 

Díky získání odstupu, vnitřní stability a důvěry ve vlastní sílu, může vést odmítnutí naší touhy či představy o partnerství ke změně našeho pohledu na věc. Naše vlastní touhy či očekávání se transformují v jiný druh citu. Úzdrava pak přichází spolu s nalezením nové cesty či směřování. 

 

Společně se získáním přijetí od okolí či od sebe sama, také přichází otázka, co pro mě odmítnutí znamená. Spojuji si to s útokem na vlastní sebehodnotu? Spojuji si vlastní hodnotu s tím, zda mě někdo chce či nechce? Ve chvíli, kdy jsme dosáhli prvotního opěčování svých pocitů, začne hrát významnou roli schopnost udržet k situaci odstup. Dokázat zhodnotit jednání své a svého protějšku, bez potřeby hledání viníka nám umožní udržet chladnou hlavu. Můžeme tak za své reakce na odmítnutí převzít zodpovědnost a další směřování se tak stane naší vědomou volbou. 

 

Odmítnutí tak pro nás může být zkušenost, která nás naučí říci si o pomoc, pojmenovat naše přání a potřeby. Může nám také otevřít nové dveře a zůstane tak na nás jaký další směr zvolíme.